Tokio je pro svou rozsáhlost prošpikováno několika dálničními tepnami. Ty byly v devadesátých letech velice oblíbené u pouličních závodníků, kteří zde pořádali ilegální seance, na kterých si dokazovali sílu svých vozů. Dnes jsou tyto dny již minulostí, ovšem sem tam, se zde dá na nějakého toho závodníka narazit.
Tokio se v devadesátých letech stávalo doslova rájem všech milovníků rychlých vytuněných bouráků, kteří si to po setmění rozdávali na silnicích města. Japonsko díky své automobilové produkci bylo doslova Mekkou nejrůznějších gangů, které využívali místní komunikace pro své ilegální závody za které inkasovali pěkně startovné.
Tyto závody byly povětšinou pořádány přímo v centru města na dálnici Inner Circular Route, která se po setmění stávala vylidněným okruhem. Dálnice si o závody prostě říkala a tak mezi sebou závodníci soupeřili v podstatě každý den. Jedním z nejvýznamnějších míst byla smyčka C1, která byla jakýmsi výchozím bodem a především místem, kde se shromažďoval nejvýznamnější gang.
Jeho jméno bylo Midnight Club, a proslavil se především organizováním těch největších závodů. Byl dokonce tak slavný, že se jeho jméno rozšířilo nejen do celého Japonska, ale také do USA a Evropy. Tento gang se stal inspirací pro několik herních titulů a dokonce se jím inspiroval i třetí díl série Rychle a zběsile, který nesl podtitul Tokijská jízda. Ovšem existenci tohoto gangu zasáhla hromadná nehoda při jednom ze závodů, při kterém přišlo o život hned šest závodníků. To bylo naprosto proti celé filosofii gangu a tak byl rozpuštěn a žádné závody již pořádány nebyly.
To ovšem nezabránilo jednotlivcům, aby se na této neskutečné horské dráze občas svezli. Pojďte se podívat na video, které zachycuje, jako ona proslavená smyčka vlastně vypadá a jaký pocit měli tehdy jezdci, když překonávali své rekordy.