Řízení v Rakousku a sousedních zemích: rychlosti, alkohol a povinnosti

Jaké jsou rychlostní limity v sousedních zemích?

Základní limity se v okolních státech liší jen málo, ale rozdíly jsou právě tam, kde to řidiči nečekají – na polských rychlostních silnicích, na slovenských silnicích mimo obec nebo na německé dálnici bez obecného limitu. Přehled platí pro osobní auta bez přívěsu:

Značky mají vždy přednost před obecnými limity. V Rakousku jsou například časté úseky se sníženou rychlostí kvůli ochraně ovzduší (tzv. IG-L, označené na elektronických tabulích), v Německu dálniční úseky s proměnným limitem. S přívěsem nebo obytným vozem platí v každé zemi nižší limity – ty si ověřte zvlášť. Limity se také mohou změnit, před cestou je proto zkontrolujte na webu ministerstva zahraničních věcí nebo autoklubu.

Na co si dát pozor při řízení v Rakousku?

Rakousko je pro Čechy nejčastější tranzitní zemí – na lyže, do Itálie i do Chorvatska. Hlavní body:

• Dálniční známka je povinná na dálnicích a rychlostních silnicích. Existuje v digitální podobě vázané na registrační značku i jako nálepka. Některé tunely a horské úseky (například Brenner, Tauern nebo Arlberg) mají navíc samostatné mýto.
• Alkohol – obecný limit je 0,5 promile, pro začínající řidiče a řidiče některých profesních skupin přísnější. Kontroly jsou časté, zejména v lyžařských oblastech.
• Záchranná ulička je povinná při tvorbě kolony, podobně jako u nás. Jak ji správně vytvořit, vysvětluje článek o záchranné uličce.
• Zimní výbava – v zimním období je povinné mít zimní pneumatiky, když na silnici panují zimní podmínky (sníh, led, rozbředlý sníh). Rakousko navíc vyžaduje u zimních pneumatik vyšší minimální hloubku dezénu než Česko. Na některých horských silnicích mohou být vyžadovány sněhové řetězy.
• Reflexní vesta musí být ve voze a řidič ji musí použít, když při nehodě nebo poruše vystoupí na silnici.
• Děti do určité výšky a věku musí jet v dětské zádržné soustavě – pravidla jsou podobná jako u nás.

Pokuty za rychlost v Rakousku jsou znatelně vyšší než v Česku a mohou vést i k zadržení řidičského průkazu. Z úsekového měření rychlosti (Section Control) se nikdo nevymluví.

Co je jinak v Německu?

Německé dálnice jsou pověstné tím, že na mnoha úsecích nemají obecný limit. Doporučená rychlost je 130 km/h a kdo ji překročí, může při nehodě nést větší část odpovědnosti. Většina hustě využívaných úseků je navíc omezená značkami nebo proměnnými tabulemi.

• Dálniční poplatek pro osobní auta se neplatí.
• Nízkoemisní zóny (Umweltzone) – v mnoha městech je nutná zelená emisní plaketa na čelním skle. Kupuje se předem, obvykle online nebo na stanicích technické kontroly.
• Alkohol – obecně 0,5 promile, pro začínající řidiče a řidiče do 21 let nulová tolerance.
• Zimní pneumatiky jsou povinné situačně, při zimních podmínkách. Uznávají se pneumatiky se symbolem horského štítu se sněhovou vločkou.
• Předjíždění zprava je na dálnici zakázané, pravý pruh je nutné používat, kdykoli je volný.

Co je jinak na Slovensku?

Slovenská pravidla jsou českým nejbližší, ale najdete tu důležité rozdíly:

• Mimo obec platí 90 km/h, na dálnicích a rychlostních silnicích 130 km/h, v obci na dálnici nebo rychlostní silnici 90 km/h.
• Alkohol – nulová tolerance jako u nás.
• Elektronická dálniční známka vázaná na registrační značku, kupuje se online nebo na prodejních místech.
• Svícení za jízdy je povinné celoročně.
• Zimní pneumatiky se vyžadují při zimních podmínkách na silnici.

Co je jinak v Polsku?

• Vyšší rychlost na dálnici – 140 km/h. Na rychlostních silnicích (droga ekspresowa) je limit 120 km/h nebo 100 km/h podle počtu pruhů.
• Alkohol – limit 0,2 promile. Přesto platí, že nejbezpečnější je nepít vůbec; tresty za překročení jsou přísné.
• Mýto se platí jen na vybraných úsecích dálnic, dálniční známka se nekupuje. Platí se na mýtných branách nebo elektronicky.
• Povinná výbava zahrnuje výstražný trojúhelník a hasicí přístroj. Lékárnička povinná není, ale je rozumné ji mít.
• Svícení je povinné celoročně.

Jak se připravit před cestou do zahraničí?

Přehled zemí, kde se platí dálniční známka nebo mýto, najdete v článku dálniční známky v zahraničí. Plánování delší cesty po Evropě včetně přestávek a nocování rozebírá článek roadtrip po Evropě. A co musí být v autě v Česku, shrnuje článek o povinné výbavě auta.

Jak se zachovat při silniční kontrole nebo nehodě v cizině?

Při silniční kontrole zůstaňte v autě, pokud vás policista nevyzve k vystoupení, a mějte připravené doklady: řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla, doklad o pojištění a občanský průkaz nebo pas. Pokud nerozumíte, požádejte klidně o vysvětlení v angličtině nebo němčině. V Rakousku a Německu je běžné, že policie vybere pokutu nebo jistotu (zálohu) přímo na místě, a to i platební kartou. Pokud nemůžete zaplatit, může být vozidlo dočasně zadrženo – proto mějte u sebe platební kartu s dostatečným limitem.

Při nehodě postupujte stejně jako doma: zabezpečte místo, poskytněte první pomoc, zavolejte linku 112 a sepište evropský záznam o nehodě. Formulář má ve všech zemích EU stejné číslování kolonek, takže ho vyplníte i s řidičem, se kterým nemluvíte stejným jazykem. Nic nepodepisujte, pokud nerozumíte obsahu – raději zavolejte policii nebo asistenční službu své pojišťovny, která vám pomůže s tlumočením. Fotografujte vše, co by se později mohlo hodit.

Jaké chyby Češi v zahraničí dělají nejčastěji?

1. Spoléhání na „toleranci“ alkoholu – i když je v Rakousku limit 0,5 promile, ráno po večeru s vínem a návratu domů do Česka se ocitnete v zemi s nulovou tolerancí.
2. Nálepka známky nalepená až za hranicí nebo digitální známka koupená s chybou v registrační značce.
3. Ignorování úsekového měření v Rakousku a proměnných limitů v Německu.
4. Telefon v ruce – zákaz držení telefonu platí ve všech okolních zemích a pokuty bývají vyšší než v Česku.
5. Nezaplacené pokuty – v rámci EU se pokuty vymáhají přeshraničně. Pokuta z Rakouska nebo Německa vám přijde domů poštou i s náklady řízení.
6. Parkování – v Rakousku a Německu jsou kontroly placených zón přísné a v některých městech je potřeba parkovací kotouč.

Obecné doporučení na závěr: řiďte se značkami a zdravým rozumem, nespoléhejte se na to, co „platilo minule“, a před každou cestou si pravidla konkrétní země krátce ověřte – na webu ministerstva zahraničních věcí, u autoklubu nebo u své asistenční služby.